Fotografie a filmy

  • Jak dodávat fotografie ke zpracování
  • Kiosek nebo labistka
  • Tiskárna x minilab
  • Velkoplošný tisk z plotteru, také na plátno
  • Tisk z kopírky Xerox (kalendáře, vizitky)
  • Výběr filmu
  • Prošlý film
  • Zpracování filmů
  • Digitalizace (kinofilmy, dia, svitky, 8mm, 16mm, VHS)

 

V březnu 2020 jsme pro vás pořídili od firmy FOMEI nejnovější verzi kiosku s nejmodernější termosublimační tiskárnou DNP (Dai Nippon Print).

Podobné kiosky můžete sice potkat v drogeriích, ale ten náš vám nabízí navíc možnost získat fotografie nejen z tiskárny, ale i z labu a hlavně ve všech formátech až do velikosti 30,5 x 90 cm. Druhou výhodou kiosku kromě pohodlného načítání z jakéhokoliv média je to, že si sami můžete obrázky upravit (ořez, výřez, zesvětlení/ztmavení, barevné ladění, natočení, připsání textu apod.).

ZPRACOVÁNÍ FOTOGRAFIÍ

Jak dodávat obrázky ke zpracování

Androidy i iPhony lze připojit kabelem, který je součástí kiosku. Méně fotek lze z androidu odeslat přes Bluetooth (Klik na obrázek, klik na Sdílet, B a Kiosk), z iP přes WiFi. Přístupový kód k WiFi je u nás k dispozici. Díky tomu můžete obrázky přímo u nás odeslat i mailem.

Data si umíme stáhnout z nejrůznějších nosičů, ať je to paměťová karta, flash, CD, DVD, mobil, mail nebo jiné internetové úložiště. Jen externí disky působí potíže, ty raději ne!

Pro potřeby labu je ideální flash, na které budete mít připravenou složku, pojmenovanou vaším příjmením (protože “tisk” a “vyvolání” si dává většina zákazníků, stejně musíme složku přejmenovat, abychom věděli, čí zakázka bude). Teprve v ní budete mít další podsložky, pokud chcete různé formáty a počty.

 

Výběr obrázků. Obvykle zákazník nechce úplně všechno z celého nosiče, chce jen vybrané obrázky. Máte tři možnosti:

  1. a) Na papíru vypsaný rozpis. Ten přichází v úvahu většinou pro zákazníky, kteří nemají PC nebo další médium, aby si např. z nepřepisovatelného CD stáhli jen žádané záběry. Takovýto rozpis lze samozřejmě akceptovat, ale je zpoplatněný. Navíc tu je nebezpečí, pokud si vybíráte obrázky přímo z fotoaparátu, že se vám v něm zobrazí jen tzv. pořadové číslo, které se řídí počtem nafocených záběrů v daném přístroji. Nám se na PC mohou zobrazit v úplně jiném řazení a k vašemu číslu se nedopočítáme. My potřebujeme název souboru! Nemůžete-li se k němu dopracovat, je lépe zvolit variantu b). Podobně je lépe volit b) nebo c) v případě, že vám někdo poslal obrázky z mobilu nebo přes sociální sítě a názvy souborů jsou nepřehledně dlouhé. Takový rozpis je pro nás noční můrou, protože než soubor dohledáme, hrozně nás to zdržuje.
  2. b) Můžete provést výběr až u nás na zákaznickém počítači nebo kiosku, sami nebo s naší pomocí.
  3. c) Pakliže si obrázky umíte a máte na čem stáhnout, je dobré si vybrané soubory vytřídit do samostatné složky, abyste rozpis vůbec nepotřebovali. Případně lze soubory přejmenovat kratšími a snáze dohledatelnými názvy nebo čísly.

 

Máme-li vybráno, budete se pravděpodobně rozhodovat, kolikrát který záběr a v jaké velikosti si necháte udělat jako fotografii.

 

Počty fotografií. V případě, že chcete některé obrázky víckrát nebo v různých formátech, rozhodně, prosím, netvořte jejich kopie! Váš monitor doma může zobrazovat barvy nebo hustotu odlišně od monitoru u labu a my obrázky ještě ručně dolaďujeme. Pakliže máte k obrázku třeba tři další kopie, musíme tutéž úpravu provádět čtyřikrát! Jak tedy postupovat?

V labu zadáváme nejprve formát, teprve potom načítáme soubory podle názvů, aniž by se nám zobrazily, až nakonec se načtou obrázky a my u každého zadáme příslušný počet.

Ideální tedy je vytvořit podsložky nejprve podle formátů, např. 9X13 lesk, 10×15 mat, 20×30 lesk. A pokud obrázky v nich nechcete jen po 1 ks, pak uvnitř každého formátu další podsložku, nazvanou podle počtu kusů, třeba 2x nebo Po 4 ks. Tam, kde se liší počtem jen pár obrázků, můžete udělat podsložku Různé počty a obrázky v ní přejmenovat podle počtu kusů. Protože nelze opakovat stejné názvy, mohou se jmenovat třeba 2x a, 2x b, 2x c.

 

Dalším problémém bývají parametry obrázků:

 

  1. a) Přípona. Ideální je JPEG. Minilab zvládne i TIFF, kiosek si poradí také s PNG (v to se vám ukládá např. sken plochy mobilu). Rozhodně ale nenoste obrázky ve wordovském dokumentu nebo PDF, protože bychom je nejprve museli v jiném programu otevřít, vyjmout a nově uložit jako JPEG. Což je pochopitelně zpoplatněná služba. Také nekonvertujeme RAW, CR2 a NEF (jedná se o totéž, názvy formátů se liší jen podle druhu fotoaparátu), protože to jsou formáty pro úpravu fotek, zatímco my už potřebujeme konečný výstup pro sdílení. Pokud vám některý rádoby-fotograf (opravdový profík by to nikdy neuděl) poskytne třeba svatební fotografie v těchto formátech , tak to reklamujte a nechte si převést do JPEG, protože jinak vám odevzdal polovičatou práci. Anglické RAW znamená surový, syrový, nezpracovaný, což odpovídá i této situaci. Dostali jste syrovou, nedokončenou verzi!

 

  1. b) Barevný profil. Odbarvené obrázky nenechávejte ve stupních šedi, lab je neumí identifikovat. Musíme je pak v PhotoShopu převádět do sRGB. Stejnětak musíme konvertovat tiskový profil CMYK. Ostatně se doma nemusíte převádět s obrázky do čb provedení, stačí požadované soubory načíst do samostatné podsložky a označit “do čb”. V labu pak jedním kliknutím převedeme obrázek do monochromu, což ostatně musíme u každého čb záběru, aby nechytil růžový nádech. Z toho důvodu se na čb fotografie nevztahuje množstevní sleva, jejíž podmínkou je jednotná úprava záběrů (nejen formát – např. bez ořezu, ale i monochrom).

 

  1. c) Nejčastěji se potýkáme se záběry od profesionálních fotografů, kteří se nevímproč domnívají, že si z jejich obrázků necháte tisknout billboardy a dávají vám soubory v neskutečných velikostech. Existují samozřejmě tiskové stroje, které vyžadují co nejvyšší kvalitu obrázků (např. offset pro tisk knih), ale minilab už je konstruovaný tak, že vyvolá kvalitní fotografii i ze souboru s poměrně nízkým rozlišením, záleží samozřejmě na ostrosti originálu. Na malé fotografie stačí pár stovek kB, na A4 netřeba víc než 1 – 2 MB a jen A3 je lepší zhruba ze 2 – 6 MB. Čím větší obsah, tím pomaleji se nám obrázek načítá a rozklikává, pokud je třeba ho dále upravit. Obrázky větší než 12 MB musíme obvykle stejně v jiném programu nejprve zmenšovat. Je to práce a zdržení navíc.

 

  1. d) Ořezy. Oříznete-li si obrázek sami, např. už v mobilu, obvykle až do kraje (vlasy, nohy), riskujete, že na fotografii budete mít z jedné nebo druhé strany bílé pruhy, protože se nevejdete do formátu a už není dál kam roztáhnout obrázek, abyste nepřišli o kus záběru. Také počítejte s možností, že budete jednou chtít obrázek zarámovat a část fotografie kolem dokola bude překrývat lišta rámečku. Je proto lepší nechat kolem fotografovaného objektu víc prostoru pro manipulaci s ořezem v příslušném formátu. Vždy je možné si v kiosku udělat nebo na labu požádat o výřez, kdy vyzvětšujeme objekt v daném formátu na maximum, a přitom se vyhneme oněm bílým pruhům.

 

 

Kiosek nebo labistka

 

Na kiosku vám může labistka na požádání pomoct, ale práce na dotykové obrazovce je natolik intuitivní, že ji většina z vás hravě zvládne sama.

Sami si vybíráte obrázky, sami si je upravujete (ořez, výřez, barvy, hustota), sami si zadáváte počty a nakonec povrch fotografie.

Pokud nechcete pracovat s kioskem, musíte všechny požadavky nahlásit labistce, aby věděla, jak s vaší zakázkou zacházet.

Můžete se ale také rozhodnout pro kompromis a kiosek využít pouze ke stažení obrázků z mobilu nebo výběr z flashe apod. a veškeré další úpravy nechat na labistce.

 

Kiosek – minilab x tiskárna, vyvolávání x tisk

 

Princip a rychlost

 

Náš japonský minilab Noritsu vyvolává mokrou chemickou cestou (vývojka, bělič, ustalovač). Protože papírovou fotografii po cestě těmito roztoky je třeba ještě usušit a vyleštit, trvá proces déle než u tisku, a to 4 minuty.

 

Vedle toho nabízíme suchý tisk z profesionální produkční fototiskárny DNP-DS620. Je to v současnosti nejmodernější termosublimační fototiskárna. Pohlednicová fotografie je hotová během 10 sekund. Poskytnout však můžeme pouze rozměr 10×15, protože na další rozměry bychom museli koupit samostatné další tiskárny.

 

Výběr povrchu (lesk x mat)

 

Povrch fotopapíru do minilabu je předem daný, a to buď lesklý nebo matný. Existují samozřejmě různé varianty, ale každý musí mít roli fotopapíru navlečenou ve světlonepropustném boxu, zvaném magazín. Ten kromě značné váhy zabere dost místa a v naší provozovně tolik prostoru nemáme. A lab pojme současně jen dva magazíny, takže při volbě jiného formátu a povrchu musíme magazíny měnit. S ohledem na to, že nelze otvírat dvířka labu během zpracování předchozí zakázky, je změna papíru časově náročnější. Proto se omezujeme na 3 šíře rolí (13, 15 a 30 cm) po dvou variantách povrchů (lesk, mat), a manipulujeme tudíž pouze se šesti magazíny, šesti druhy fotopapírů.

 

DNP tiskne na jeden druh fotopapíru. Tiskovou hlavou projede papír nejprve pro barvu žlutou, pak červenou, modrou a nakonec díky zvláštní fólii, pásce zvané ribbon, se termosublimací vytvoří povrch. Proto lze libovolně střídat a vybírat ze čtyř variant: lesk, pololesk, polomat a mat.

 

Formáty

 

Oba principy, vyvolání i tisk, pracují s fotorolemi, ze kterých se papír odřezává. V zásadě existují 4 šíře, ale protože pro každou je třeba mít papír navlečený ve zvláštním boxu (a u minilabu ještě pro různé povrchy), je u nás spíš otázkou prostoru, které z nich jsme si zvolili a které nabízíme.

Naše minilabové role mají v milimetrech šíře 127, 152 a 305. Pro snazší zapamatování se pro zákazníky zaokrouhluje na centimetry 13, 15 a 30. Odtud se potom odvíjejí formáty uvedené na ceníku, nejběžněji z 1. role 9×13 a 13×18, ze druhé role 10×15 a 15×21, ze třetí 20×30 a 30×40 nebo 45, ale lze vytvořit nejrůznější kanály pro zcela libovolné délky až do 90 cm.

 

Tady najdete také vysvětlení, proč vám nemůžeme vyrobit jen jednu průkazovou fotografii, resp. proč by nebyla levnější než třeba 4 nebo šest kusů. Protože nejmenší fotopapír má rozměr 9×13, ať je na něm obrázek přes celou plochu a nebo jen miniatura někde v rohu. Sestava (koláž) 4 nebo více průkazových obrázků pro jeden fotopapír je předvolená služba s danou sazbou, takže se menším počtem rozhodně nedá ušetřit.

 

Pro tisk jsme se z důvodu prostoru a vstupních nákladů (které jsou u tisku mnohem vyšší než u vyvolávání) rozhodli pořídit pouze jednu šíři fotorole, a to 15 cm. A protože tiskové kanály smí u tiskárny nastavovat jen dodavatel, zatímco my jakožto výrobci nemáme do nastavení přístup, nabízí naše tiskárna pouze variantu 10×15.

 

Toto omezení jsme vykompenzovali tím, že máme kiosek propojený s minilabem, kde si můžete vybrat ze všech formátů, pro které jsme za dobu praxe předpřipravili kanály.

 

Velkoformátový tisk na plotteru –  fotopapír a plátno

 

Kromě zmíněných možností nabízíme také velkoformátový tisk, ať už na fotopapír, nebo na fotoplátno. Stroj k tomu určený se jmenuje plotter a je podobný mandlu na prádlo. Je značně dlouhý, protože se tiskne z rolí o šíři 60 nebo 110 cm. Vzhledem k prostorové náročnosti nemáme tento stroj v provozovně Kodak na 5. květnu, ale v sídle firmy na Blanické. Tudíž vám bohužel nemůžeme vyrobit tento druh tisku na počkání.

 

Některé novější druhy plotterů umějí plátna vyrobit se samolepicím okrajem, z toho našeho se musí plátno připevnit na tzv. blindrám sponkami z rubové strany. Dřevěné lišty na blindrámy dovážíme z Lomnice nad Popelkou a začínáme na 20 cm, další pak máme po 5 cm a nejdelší po 10 cm. Délky stran lze tedy libovolně kombinovat, přizůsobit třeba i na panoramata.

 

Co je důležité vědět, než se rozhodnete přinést nebo poslat obrázek na plátno?

 

Hlavně váš záběr neořezávejte! Chcete-li mít v zorném poli určitý výřez, vždy se lze na úpravách domluvit, ale my potřebujeme kolem objektu na hlavní ploše plátna mít ještě ze všech stran 2,5 cm pokračování obrázku na založení kolem dřevěného rámu, který má tloušťku 2 cm. Když si oříznete např. portrét až těsně u vlasů, buď přijdete o část hlavy, nebo riskujete, že napnutí plátna nebude přesně lícovat s hranou lišty a vznikne nehezká vlna.

Nebojte se také konzultovat s námi použití obrázku v malém rozlišení.  Čím větší tisk, tím je třeba lepšího rozlišení, ale není nic ztraceno. Pakliže je originál dostatečně ostře nafocený, umíme ho ve PhotoShopu vyzvětšovat do použitelné velikosti. Ideální je pochopitelně dobrý originál, takže se snažte nám poskytnout plné rozlišení, nikoliv obrázek posílaný přes WhatsApp, kde automaticky dochází ke zmenšení pro rychlejší přeposlání.

 

 

ZPRACOVÁNÍ FILMŮ

1. Koupě a výběr filmu k nafocení

V době covidu nastal velký výpadek ve výrobě barevných kinofilmů a při doprodeji starých zásob enormně vyletěly ceny (např. z 85 Kč na 280 Kč).  Momentálně se situace mírně stabilizovala (zhruba 230 Kč za nejběžnější typ), staré firmy odkoupili noví majitelé, a dokonce se začaly vyrábět i nové typy kinofilmů, které mají uspokojit hlavně mladou generaci, zvyklou na filtry v mobilech, kterým se přizpůsobují barevné tóny nových řad filmů. Např. Lomochrome Purple (růžovo – tyrkysové ladění) – 450 Kč u Foto Škoda Praha, my je nevedeme.

Sortiment. Pokud tedy jsou, tak v prodejně máme kromě barevných kinofilmů (Kodak Plus 24/200 a 36/200, Kodak Gold 36/200, Kodak Ultramax 36/400 a FUJI 36/200 nebo Superia 400) širokou nabídku čb kinofilmů a svitků značky Fomapan a Illford s citlivostí 100, 200 a 400 ISO. Svitky na 6×6 nebo 6×9 potřebujete hlavně do Flexaret.

Dnes mnoho mladých lidí objevuje kouzlo focení bez automatů, kde je adrenalinem samotné čekání na výsledek po vyvolání filmu. Mladí se chodí radit ohledně nastavení fotoaparátu a volby filmu, pokud si předem nenastudovali, co znamenají čísla 100 – 400 ISO. Zjednodušeně lze říci, že čím méně světla pro focení, tím je třeba vyšší citlivosti filmu. 100 se tedy používá např. v létě u moře, zatímco v interiéru je vhodné použít 400, lépe si poradí 800 (bývají v jednorázových foťáčcích). V našich podmínkách se za univerzální barevný považuje 200, ale musíte umět pracovat s nastavením clony.

Největším nešvarem nových uživatelů analogových fotoaparátů je, že si neuvědomují absenci stabilizátoru. Buď musí mít fotograf opravdu pevnou ruku, aby foťákem necuknul, nebo se musí opírat o něco pevného či použít stativ. Jinak má fotky rozmazané!

Barvu nebo čb? Dnes už málokdo řeší klasickou čb fotografii, nejčastěji filmy kupují studenti na svoje experimenty. Každopádně ale platí, že když v hledáčku vidím zajímavý objekt barevně, nemusí vyjít stejně hezky v čb provedení. Objekt může zaniknout v pozadí. Na čb film by měl mít fotograf už trochu zkušenosti, měl by se umět “dívat černobíle”, předvídat. Protože to není žádná levná záležitost. ČB filmy stojí od 115 do 285 Kč, k tomu ruční vyvolání 125 Kč.

2. Vyvolání filmu

U nás vyvoláváme filmy chemickým procesem C-41. Můžeme tedy vyvolávat téměř všechny barevné kinofilmy a svitky a černobílý ILLFORD 400, který jako jediný čb má na krabičce značku C-41. Samotný průchod filmu volačkou trvá 13 minut. Mnoho provozoven z okolí už volačku nemá funkční a posílají filmy k nám, např. Foto Ullrich Jičín.

ČB filmy bez procesu C-41 posíláme externistovi k ručnímu vyvolání.

Vedle klasických kinofilmů se mezi lidmi stále ještě objevují další typy filmů, které už neprodáváme. Jsou to tzv. brejle, APS (vajíčkovitý tvar kovové kazety, ve které je úzký film s panoramatickými záběry) nebo pozitivní barevný kinofilm = diapozitiv. Brejle vůbec nezpracováváme, APS sice vyvolat dovedeme, ale nemáme skener, který by vyvolané obrázky dokázal načíst, aby z nich šly udělat fotografie. Na diapozitivy nemáme chemii. S většinou historických materiálů si poradí ve Foto Škoda Praha, obraťte se tedy na ně.

Co s prošlým filmem z půdy? Objevili jste letitý film po předcích a nevíte, co na něm je a jestli vůbec stojí za vyvolání? Risknout byste to měli. Sice vám nenabídneme vyvolání ústřižku na zkoušku, film je třeba protáhnout volačkou celý, a i když může být nakonec prázdný (vyvolání je pak se slevou za 59 Kč), je tu přeci jen reálná naděje, že z obrázků něco bude. Nejčastějším poškozením je pouze tzv. halení. Halený film je ztmavlý a na pohled načervenalý, má posunuté barvy. Pokud je nelze doladit na labu, stále ještě máme v záloze převod do monochromu. Jako černobílé bývají snímky použitelné. Na halení se většinou podepíše nejvíc kolísání teploty nebo vyšší teplota v místě uložení kazety. Kdyby byla v chladnu, třeba v ledničce, barvy by pravděpodobně vyšly jako ve skutečnosti. Ale zpětně už to neovlivníte.

3. Zpracování vyvolaného kinofilmu

Stále ještě převažují klasické fotografie, velmi často však zákazníci žádají pouze digitalizaci. Tzn. film naskenovat a soubory načíst na donesenou flash nebo poslat úschovnou na mail. Sken (základní, bez vysokého rozlišení) nenastříhaného filmu obnáší 50 Kč, přenos 30 Kč. S vyvoláním za 99 Kč u barevného filmu tedy vyjde celé zpracování na 179 Kč, u čb na 205 Kč. Stále to vyjde levněji než vyvolání s fotografiemi, protože při povedených všech 36, někdy až 39 snímcích + indexprint, takže počítejme max. 40 ks a nejmenším formátu fotografie 9×13 po 6 Kč vás komplet vyjde na 240 + 59 = 299 Kč.

Fotografie i digitalizace? Lze to, ale. Pokud se dělají papírové fotografie ze všech záběrů, kinofilm se skenerem protahuje jen jednou, tedy platíte pouze vyvolání 59 + fotografie + uložení souborů 30 Kč. Jakmile se liší počet vybraných fotek a požadovaných digitálních záběrů, musí se skenovat dvakrát. Samostatný sken je pak za 50 Kč.

Vyhodit naskenovaný film? Nikoliv. Kdybyste se později rozhodli nechat si udělat třeba velkou fotografii z nějakého políčka kinofilmu, bude vždy kvalitnější z filmu než z digitalizované podoby. Skenování ve vysokém rozlišení je časově náročné, proto zákazníkům vyhovíme pouze na výslovné přání a za příplatek. Digitalizace kinofilmu v základním rozlišení slouží pouze k orientaci nebo tematickému roztřídění záběrů, případně k výrobě menších formátů fotografií.

S fotografiemi nebo bez? Nemusíte se však ihned při zadání zakázky rozhodnout, když nevíte, co na filmu je nebo zda se snímky povedly. Nechte si film pouze vyvolat, i když to stojí 99 Kč. Pokud si schováte zakázkový sáček a doma si film prohlédnete a rozhodnete se nechat si udělat některé ze záběrů jako fotografie, odečteme vám rozdíl a budete mít zakázku o 40 Kč levnější.

Častý dotaz: Platí množstevní sleva na fotografie, když si nechám vyvolat více filmů najednou? Bohužel, počty se u negativů nesčítají. Každý film je nutné naskenovat a poté svinout do krabičky nebo sáčku, takže zakázky se počítají jako jednotlivé.

4. Zpracování vyvolaného svitku

Svitek je film široký 6 cm, fotografie na něm mívají 4,5 nebo 6 či 9 cm. Nejčastější jsou čtverce 6 x 6, kterých se na film vejde 12 ks. Na svitky se dnes fotí především Flexaretami.

My skenujeme svitky na ručním skeneru od Canonu,  CanoScan9000F. Do jeho šablony se vejdou max. 3 políčka 6 x 6, takže film musíme stříhat a cena se počítá za jednotlivá políčka. Cena 12 Kč za políčko je však pouze orientační, protože záleží na tom, jaké nastavení zákazník požaduje a v jakém stavu jsou zejména staré filmy.

Nastavení:

Skener nabízí několik variant kvality skenu, tedy dpi. Čím vyšší, tím déle skenování trvá. Doma vám většinou nevadí časové ztráty, prostě pustíte sken a jdete si dělat něco jiného, dokud se obrázek nenačte. My potřebujeme PC používat i k jiným účelům a za provozu se při vícečetné práci PC občas „kousne“, což znamená např. ztrátu neuložených dat. Při retušování je to hodně nepříjemné. Taky když od skenů odcházím obsluhovat zákazníky, snadno zapomenu, kde jsem skončila, a pak mi nesedí čísla skenů, vyžaduje to více kontroly a více soustředění. Nebo musím skenovat až v klidu po pracovní době. Takže se snažím vyzvědět, co zákazník s digitalizovným výsledkem zamýšlí. Kdyby si chtěl tisknout billboard, potřebuje skutečně co nevyšší kvalitu. Pokud chce fotku ve formátu zhruba A3 nebo si chce obrázky jen prohlížet, třeba i na televizní obrazovce, která je větší než monitor PC, stačí mu 800 dpi. A to spotřebuje snesitelný čas skenování, za které netřeba účtovat příplatek.

Další funkcí je Zeslabení prachu a škrábanců, jinými slovy automatická retuš už v rámci skenování. Má stupně: žádné, nízké, střední, vysoké. Při zadání vysoké retuše je čas skenování velmi dlouhý a výsledek nejistý, velmi často se stane, že třeba jen část obrázku se rozhází do geometrických útvarů, vznikne něco jako Picassův obraz. Nejen že je tedy náročná následná kontrola všech detailů ve skenu, ale celá  procedura musí začít odznovu. A všechny nepatřičné ďubky v obrázku to beztak neodstraní. Toto nastavení tedy vůbec nepoužívám, max. střední hodnotu a zbytek doretušovávám ručně, je to rychlejší a účinnější. Jenže za každou retuš se samozřejmě platí. Při stanovování ceny vycházíme přibližně z představy, že cena práce je 150 Kč/hod., takže odhadneme poměrnou část. Oproti konkurenci je to směšná částka, ale kdybych podražila, spousta lidí by si tuto službu nemohla dovolit a já bych přišla o zajímavé zakázky, které mě baví.

Často používám nastavení Oprava vyblednutí (ideální pro diáky a zčervenalé staré fotky, kterým se tak vrátí původní barvy) a Oprava podsvícení, případně Oprava zrnitosti. I tady je třeba prohlédnout všechny stupně (žádné, nízké, střední, vysoké) a vybrat ten, jehož výsledek vypadá nejpřirozeněji. Opět to není automat, ale ruční práce, která vyžaduje čas a zkušenosti, tudíž nelze očekávat, že tato služba bude zahrnuta v základní ceně.

A posledním kamenem úrazu je ořez, případně otočení nebo srovnání horizontu. Šablona, do které se svitek vkládá, má určitou vůli, protože ani na svitku není obrázek dokonale vycentrovaný. Předvolbu sice můžu nastavit na 6×6 a ona mi už nabídne čtvercový rámeček, ale ani ten nedosedá dokonale, je třeba ho buď posunout nebo zmenšit. V relativně malém náhledu se nelze trefit ideálně, někdy mají výsledné skeny černé orámování po některé straně. Chce-li zákazník čistý ořez přesně na čtverec, musím obrázky dolaďovat v některém z programů jako PhotoShop, Zoner, ACDSee apod. při té příležitosti mohu srovnat náklon fotky nebo ji otočit, pokud musím skenovat vzhůru nohama (to v případě, že má zákazník svitky v archivu uložené po 4 políčkách a nechce je přestříhávat v půlce, takže ten poslední musím do skeneru vložit obráceně).

Stav svitku:

Úplně největším problémem u starých svitků je jejich „přeležení“ ve srolované pozici (třeba v původní krabičce nebo zagumičkovaný). Takový ústřižek je jako živý, nechce se narovnat a velmi těžko se vkládá do šablony, protože z ní vyskakuje ještě dřív, než ji uzavřu. U toho pěkně tečou nervy a nelze předpokládat, že tento boj  komerčně nezohledním.

Proto je velmi obtížné dopředu odhadnout, kolik času a doplňujících úprav budu muset vykonat, aby výsledná digitalizace byla dokonalá. Snažím se stanovovat ceny příznivé pro zákazníka, ale zároveň takové, abych na tom sama nebyla škodná. Skenuju pro radost, baví mě to, ale vše je závislé i na množství a náročnosti jiných činností, které mě v obchodě čekají.

Digitalizace 8mm nebo 16mm filmu (videa), tzv. přetáčení.

Tuto službu poskytuje Karel Kubát ml. ve své vlastní provozovně Fujiprint Kubát, www.fujiprintkubat, V Úvoze 43/3, což je o 300 m dál od nás, v tzv. “myší díře”, spojnici mezi zastávkou tramvaje na 5. květnu a nemocnicí (mezi masnou a lékárnou). Tel. do obchodu: 604 252 104.